Hindustan.cz > Cestopisy, zápisky a fotografie > Jižní Indie - 2006
Jižní Indie 2006
V pořadí již 5. výprava do Indie, tentokrát však pouze na jih. Výprava se uskutečnila v listopadu a prosinci roku 2006. Šlo zatím o nejkratší cestu, která trvala jen 22 dní ...
Mapa
Itinerář cesty
Fotografie
Všechny fotografie se nachází na původním webu Marquel.net ...
Mezinárodní letiště Dubai
- přestupní stanice mezi východem a západem. Nebo také křižovatka dvou světů. Uprostřed
letiště, které se neustále zvětšuje je luxusní duty free shop. Jedna z příjemných
věcí na cestování s Emirates.
Mumbai, dříve Bombay, 13
milionová metropole, hlavní město státu Maharastra. Mumbai byla a stále je jednou
z hlavních bran do Indie. Město kontrastů, na jedné straně business centra a výškové
budovy, na straně druhé slumy a lidská smetiště.
Tirupati, malé město na
jihu státu Andhra Pradesh.
Tirumala, jedno z nejdůležitějších míst pro všechny hinduisty. Chrám věnovaný Bohu
Venkateshwara (jedna z reinkarnací Boha Vishnu) denně navštěvuje 100 - 200 tisíc
poutníků.
Kanchipuram - jedno z nejstarších
měst jižní Indie. Město je známé množstvím významných hinduistických chrámů, např.
Ekambaranatha Temple (převtělení Shivy).
Kanchipuram je městem kvalitních hedvábných sárí, která jsou ručně tkaná.
Přímořské městečko na břehu
Bengálského zálivu, město kameníků. Ideální místo pro odpočinek na liduprázdných
plážích, na ochutnávku všech mořských dobrot. Ale i místo s bohatou historií a spoustou
památek. Městečko je také "proslavené" ničivou vlnou Tsunami z roku 2004.
Krátké zastavení v metropoli
státu Tamil Nadu. Poznali jsme jen nádraží a nádražní resturaci :-)
Druhé největší město státu
Karnataka, město hedvábí, vonných tyčinek, olejů a koření. Snad každá vonná tyčinka
pochází z Mysore.
Nad městem je pro hinduisty významný Chamundi Hill na němž stojí Chamundi Temple.
Nejkrásnější stavbou Mysore
je určitě Palace of Mysore - dřívější sídlo královské rodiny Mysore. Každou neděli
se na dobu 1 hodiny rozzáří přes 97000 žárovek připevněných na zdi paláce. Opravdu
úžasná podívaná. Palác je postaven v kombinaci hindu, muslim, rajput a gotickém
stylu.
Devaraja Market - obrovský
trh nejen s ovocem a zeleninou. Na stovkách pultů a obchůdků jsou k vidění snad
všechny druhy ovoce a zeleniny v Indii, množství květin, koření, vonných tyčinek
a olejů. Barevnější podívaná na jednom místě asi neexistuje.
Ospalé městečko na břehu
Arabského moře, proslavené už za dob Portugalců. Známé středisko pěstování oříšků
kešu, ayurvédy a kokosových palem. Nejjižnější brána do Backwaters.
Kerala Backwaters - série
lagun a jezer propojených úzkými kanály, ležících jen několik metrů od Arabského
moře. Tato vodní síť obsahuje 5 obrovských jezer propojených více než 1500 km kanálů.
Celodenní výlet lodí z Kollamu do Alappuzhy (asi 80 km) kanály lemovanými milionem
palem, malými domky a rybáři. Romantičtější místo v Kerale určitě nenajdete.
Moderní přístavní a vojenské
město plné obchodů se západním zbožím. Místo vhodné k přespání a malému shoppingu.
Nová část starého města Cochin.
Velmi staré přístavní město,
jeden z nejdůležitějších přístavů Indie. Město koření, zejména pepře a zázvoru.
Město, které proslavili portugalští mořeplavci. Město, kde vedle sebe žije komunita
hinduistů, křesťanů, muslimů a židů.
V Cochinu je nejstarší kostel v Indii, St Francis Church, postavený r. 1503 Portugalci.
V Cochinu se nachází tzv. pepřová burza, kde se udává cena pepře pro celý svět.
Malé svaté městečko s největší
sochou Boha Shivy na světě - přes 37 m! Místo o němž nikdo neví, není nikde popsané
a objevili jsme ho jen náhodou. Úžasné!
Ráj na Zemi, úžasná pláž
u Arabského moře. Ideální místo pro odpočinek.
Gokarna je jinak malé městečko, poměrně významné poutní místo pro hinduisty.
Nelze popisovat slovy.
Západ slunce
nad Arabským mořem. Je nutné psát víc?
Fotografie - různé a tématické
Indická krása
aneb krásné Indky, ale i žebračky a děti.
Moc fotek to není, protože fotit v Indii ženy není úplně nejjednodušší.
Jedno z nejlepších věcí
v Indii je bezesporu jídlo.
Neuvěřitelný mix koření, chutí a vůní, exotické ovoce, čerstvá zelenina, luxusní
mořské příšery. Příšerně sladké cukrovinky, několikero druhů banánů, ...
Jí se zásadně bez příboru, pravou rukou.
Nejlepším dopravním prostředkem
na delší vzdálenosti je vlak. Indické dráhy jsou největším zaměstnavatelem na světě,
mají nejdelší vlakovou síť, přepraví denně milión cestujících. Indické vlaky se
dělí do několika tříd, od nejlevnější (dobytčák) přes sleeper (spací) až po 2AC
(klimatizovaná super třída). Ve vlaku je pořád živo. Pořád někdo něco prodává, nabízí,
uklízí, apod.
Dopravních prostředků je
v Indii opravdu hodně. Od běžných vlaků, autobusů, přes Ambassadory, taxíky až po
rikši a různé vozíky. Zdobené žluto-černé taxíky nebo příměstská dráha v Mumbai.
Ale pozornost si zaslouží také nákladní auta, lodě nebo třeba jeřáby.
Nakupovat v Indii je opravdu
radost. A je jedno, co se nakupuje. Nádherné hedvabí, vonné tyčinky, exotické ovoce,
koření nebo třeba diamanty. U většiny nákupů je nutné smlouvat. Zapomeňte na stres
v nákupních shopping centrech, objednejte si čaj a začněte vyjednávat ...
Osobní fotky
Zápisky z cesty
Uvedené zápisky byly psány a zveřejňovány přímo z Indie, z poměrně špatně vybavených inetrnetových kaváren, v časovém omezení, bez české klávesnice atd. Proto je v textu spousta nepřesností, překlepů a hrubek. Z důvodu autentičnosti je však text zachován tak jak byl napsán.
zpět na začátek
27.11.2006 - Tak a jsme tu!
Tak konecne jsme v Indii. A uz pekne tri dny, parada. Omlouvam se, ze pisu bez ceskych znaku, ale tady to nejde :-)
Let s Emirates byl opravdu luxusni, ale to se dalo cekat a spis by bylo prekvapeni, kdyby tomu tak nebylo.
Prvni cesta z Vidne do Dubaie trvala asi 5,5 hodiny. Leteli jsme Airbusem 737 takze zadne az tak velke letadlo. Navic bylo prijemne volne, takze jsme kazdy meli 2-3 mista na natazeni nohou, na polezeni.
V Dubai klasika brouzdani po Duty Free, cekani na dalsi let, pozorovani lidi atd. Ale uz tady se ukazalo, kam cestujeme. Prestoze jsme meli 4 hodiny na prestup, pres mnozstvi odletu nas odlet se na obrazovce objevil az cca pul hodiny pred odletem, takze nakonec mirna panika a pomalu beh na spravny gate.
Letadlo to bylo uz o poznani vetsi, Airbus 777. A uplne plny obtloustlych indu (dedku). Let trval pouhe 3,5 hodiny, takze jsme zvladli tak max jidlo a kratky spanek. Co ale prekvapilo i znaleho kvalit Emirates byla nabidka entertimentu. Nevim kolik ale urcite tak 50 filmu a to i tech nejnovejsich, nabidka celych CD, vyber z britske top ten atd. Jen pro predtavu, bylo tam celkove asi 800! kanalu s filmy a muzikou. Sila. Na chvilku pak zapli uzacne osveteleni letadla a to hvezdnou oblohu. Fakt. Cele letadlo se zabarvilo to tmave modre a na strope se rozsvitili hvezdicky. Fakt sila.
Prilet a imigracni bez problemu. Uz na letisti jsem vedeli ze jsme spravne. Pres cely vestibul probehla krysa. Holt Indie.
Predplacenym taxikem za 1000 Rs (asi 500 Kc) pro 5 lidi v aute s klimatizaci, cca 25 km, asi hodinu a pul pres celou Bombay.
Prijeli jsme do ctvrti Colaba, oblibeneho mista pro vsechny travellery. Ubytovali jsme se v pomerne cistem hotelu Prosser's 3 minuty pesky od luxusniho Taj Mahal hotelu u Gateway of India - jednoho z nejnavstevovanejsich mist v B.
I pres velkou unavu z letu jsme razili do mesta, resp. pres Gateway of India smerem na hlavni vlakove nadrazi Victoria Terminus resp. CSTM. Udelali prvni shopping, prvni indicke jidlo, nekolik desitek fotek, ...
Na VT jsme overili, ze nase jizdenka na vlak, rezervovana pres internet primo z domova je platna a ze snad bychom mohli odjet, slava ...
Po navratu, kdy nikdo nemel silu uz ani na sprchu nam mistni staf hotelu vnutil Kingfisher - mistni (celkem dobre) pivo. Po tomto "povzbuzovaku" jsme bez spanku razili , uz za tmy, opet do mesta. Jen tak posedet, podivat se. Krasne, Gateway of Indii, Taj Mahal hotel, cele mesto a hlavne VT (nadrazi) za tmy resp, za krasneho osvetleni, super. Pozdni vecere a rychle na kute.
zpět na začátek
27.11.2006 - Bombay
Prvni probuzeni v Indii, stale v Bombayi. Prvni snidane.
Behem predchzejiciho vecera jsme mirne prehodnotili nas plan a navstevu v nove budhisticke stupe jsme z casovychg duvodu odlozili na dalsi navstevu Bombaye, tedy na nas navrat.
Misto toho jsme si po delsim vyjednavani zaplatili trip kolem pametihodnosti B.
jeste jsem zapomnel na den prvni, kdy jsem jeli za pomerne velke penize (prvni z odrbavek) na mistni pradelnu. Bohuzel v B. jsou dve pradelny a my myselli presne tu druhou, nez na kterou nas dovezl dedek. No nic, co se da delat.
Takze zpatky k nedeli. Tedy po delsim vyjednavani jsem zajednali tour kolem pametihodnosti a to (pro predstavu) za 200 Rs za kazdeho.
Jeli jsme se podivat do trochu jine Bombaye, do te moderni, do te, kde se delaji obchody pro celou Indii. Nejdrive na Marine Drive, na dlouhou promenadu kolem more - zapadni cast. Jen pro predstavu Gateway of India je na druhe strane, tedy na vychodu. More, dlouha silnice, lemujici mrakodrapy, v dalce za oparem (smogovym oblakem) privatni nemocnice pro bohate, rezidence pro milionare, palmy a skoro zadna doprava - byla nedele a bohati urednici si uzivaly svych milionu ... :-)
Dalsi zastavkou byl Jain Temple - dzinisticky chram. Dzinisti - odnoz hinduismu, jsou to prisni vegetariani, drive vyznavaci tohoto nabozenstvi nenosili ani saty, jen pres pusu meli rousku a cestu pred sebou si zametali, aby nahodou nevdechli nejakou musku nebo nezaslapli nejakeho broucka.
A protoze byla nedele, temple byl plny navstevniku. Zajimava podivana. Ze vsech stran byla citit pokora, souzneni se zivotnim osudem, ...
Nasledovala tzv. Hanging Garden - pekne upravena zahrada plna kvetin a keru sestrihanych do tvau zvirat jako slon, kun atd. V tomto parku roste zvlastni strom, ktery ma kvety v podobe Shivovy kobry. Tento park je vystaveny na obrovske vodni nadrzi, kam se napousti voda pro Bombay. Podrobnosti u sebe nemam, takze az pozdeji.
Predposledni kratkou zastavkou bylo pohrebni misto pro vyznavace parsi - myslim ze se jim take rika zootransisti. Jeden z nejznamnejsich vyznavacu tohoto zvlastniho a ne moc casteho nabozenstvi byl Tata - mistni podnikatel, ktery vlastni resp. jeho rodina obrovske mnozstvi firem po cele Indii. tato firma mimo jine sponzoruje F1 :-)
A posledni a asi nejbrutalnejsi zastavkou byla ta spravna, velka pradelna, kde se pere snad pro celou Bombay. Zadne pracky a mandly. Stovky vybetonovanych koji, v nich stovky lidi, kteri perou rucne (!) pradlo. Pak dalsi tisice kilometru snur, kde toto pradlo susi na slunci. Nelze popsat, je potreba videt.
Tim nas vylet zkoncil a nasledoval navrat do hotelu a odjezd na nadrazi.
Jeste pred odjezdem jsem byli koupit jizdenku na dalsi vlak, ono je dobre nakupovat jizdenky tak min. s tydennim predstihem, jinak neni misto. Mame zakoupene jizdenky z Madrasu do Bangalore, to az se budeme vracel z vychodniho pobrezi zpet na zapad.
Nakup listku byl take zajimavy, kalsicky po indicku. Abychom nemuseli cekat u prepazky v rade maji zrizenou specialni prepazku pro turisty. Ale museli jsem se prokazat pasem a vse zaplatit v USD. Samo ze ne za vyhodny kurz. ale bylo malo casu, tak co se dalo delat.
Pak uz nasledovala nase prvni cesta vlakem. Kdo nezazil nevi. Ohromna zabava. Propletenec lidi, baglu, mezi tim vsim pobihaji dedci prodavajici kde co. Caj, jidlo, slatkosti, koralky, piti, ovoce. Do toho zebraci, potulni zpevaci, uklizeci valejici se po zemi a hrnouci pred sebou vsechen bor... Hidzry - transvestiti v sari smrdici levnymi parfemy ...
A pekne v devet se vsichni ulozili k spanku ...
zpět na začátek
27.11.2006 - Tirupati
Oproti puvodnimu planu jsme z vlaku Mumbai - Chennai vystoupili o dobrych 200 km drive. Vyuzili jsme doporuceni jednoho inda, se kterym se Robert seznamil v letadle, a zkusili navstivit jedno z nejdulezitejsich mist pro vsechny hinduisty, mista ktere lze privnat k Mecce pro muslimy, ci Rimu pro krestany, Tirumala - Venkateshwara Temple.
Kolem druhe odpoledne jsme predcasne vystoupili z naseho Chennai Express ve vesnicce Renigunta, ktera neni nijak zajimava, jen ze tam je nadrazi.
Po mirne tahanici o cenu riksi a zjisteni ze kazdy usetri slovy pet rupii (asi 2,5 Kc) jsme busem vyrazili do cca 10 km vzdaleneho mesta Tirupati.
Tirupati neni nijak zajimave mesto. Jen vhodne pro prespani. Nas Hotel Mahata Lodge byl pomerne fajn, za pomerne slusne penize i s televizi. Z tohoto mista jsem psal prvni 2 zpravy.
Vecer jsme razili, krome Cendy - unava, do mestecka Chandragiri, kde se mela odehravat Light & Sound show aranzovana a namluvena bollywoodskymi esy.
Pro zpestreni jen nekolik zazitku z cesty Ambassadorem - velice oblibenym autem, design tak ze 60. let. Klasika, vecer dopravni spicka, takze pekna kolona a totalni chaos. U nas tak 2 pruhy, ne tak v Indii, kde jich bylo (resp. nebylo) tak 10. Proste kdo se kam vesel tam jel. No kolona, ridic to vzdal udelal s nami pekne kolecko a zvolil alternativni cestu. celou dobu se tahnul jak ten smrad. Hrozne pomalu. Jen kdyz se ritilo z opacneho smeru auto, v idealnim pripade plne nalozeny kamion s kladama, pridal, zapnul dalkova svetla (aby na to dobre videl) a udelal takovou malou mysku, aby se vyhnul. Tesne pred mistem urceni opet pridal a jak v nejake bondovce tesne pred branou zasmykoval. :-))
Chandagiri bylo druhe hlavni mesto obrovske rise Vijanagar (asi to pisu blbe), prvni hlavni mesto bylo nekterym zname Hampi. Slo o cca 16. stoleti. A o pribehu mesta, jeho vzniku i zkaze byla cela svetlena show. Na indicke pomery celkem slusna, nekolik osvetlenych budov, ktere se rozveceli podle pribehu v linouciho se z nekolika stran v anglictine. Zkousel jsem nejake fotky ze stativem, tak snad to bude ok. Nejvic si pribehu uzil Robert, ktery tam vytuhl. Nastesti nechrapal, tak nerusil ostatnich par lightshowchtivych. Az se vzbudil, nadaval, ze to byla dedkovina, a ze to nebylo nic moc, no jenze on usnul hned na zacatku a to nejlepsi bylo nakonec :-)
Po navratu jsme testovali mistni pivo a nase vzorky lecebne tekutiny z Vizovic. A ze ji kazdy mame pozehnane :-) Robert s Cendou se do ochutnavky vrhli po hlave. Nejlepsi asi byla tzv. Technicka, slivovice, ktera chuti i zapachem spis pripomina Fridex :-) Do denicku jsme si zaznamenali Robert + Cenda + Technicka = velka bolest hlavy a vykriky "uz nikdy".
Vylet do temlu az v dalsim prispevku
zpět na začátek
30.11.2006 - Tirumala - temple vsech templu
Po malem relaxu v Tirupati jsme razili do Tirumala - nejdulezitejsiho templu pro hinduisty.
Podle domluvy Roberta s mistnim dedkem, na ktereho dostal od inda z letadla kontakt jsme se meli dostat do templu vsech templu, kam se v podstate dostat neda. meli jsme byt rano nachystani, mit u sebe pasy a ze vse zaridi.
Rano se tak stalo, ale misto do predem domluveneho auta jsme nastoupili nevedomky do auta, ktere jelo zrovna kolem a ridic samo vedel kam mame namireno, takze pro nas bylo vse v poradku, no nakonec nebylo.
Venkateshwara Temple je natolik dulezite misto pro vsechny hinduisty, ze dostat se vubec do onoho mista je problem. Temple se nachazi ve mestecku, na pomerne velkem kopci. cestu do tohoto mestecka hlidaji policajti a pred projetim se musi zaplatit poplatek (nijak vysok, nejakych 50 Rs - 25 Kc) a kazdy projde dokladnou prohlidkou. Zadny alkohol, zadne cigarety a tabak.
Po cca hodine cesty jsme dorazili do mestecka, kde opet kontrola, tentokrat pouze bumazky obdrzene dole. Nasledovala snidane, opet jsme si posmakli na masal dosa a na channa masala s puri - obrovskym nafouklym langosem.
Pak opet do kopce na nejvyssi vrchol siroko daleko, bohuzel nevim jak moc, kde byly shivovy mohy ve skale. Takove male motlitebni misto. Pak zpet dolu na zajimavost, prirodni most ze skaly, no urcite to znate z obrazku, mam pocit ze to je nekde v Nevade ve Statech. nevim ted jak to lip popsat. Udajne jsou takova nista 3 - jedno v USA, jedno v UK a samozdrejme ze jedno v Indii, jak jinak :-)
Nasledovala pomerne velka a dlouha hadka s taxikarem, kdy nam konecne doslo, ze nejme v tom spravnem. No hadka to byla velka, o pomerne dost penez, ale co se dalo delat. Proste nas dostal. Takze nakonec jsme mu cast zaplatili a rozloucili se. Zpet jsme jeli busem. Klasika dedkovina.
A ted k templu. Nebudu zabihat do podrobnosti, ale jen pro predstavu, denne navstivi tento chram cca 100 000 poutniku, pokud je nejaka slava tak az 200 000 - rikaji mistni. Jen na vstupenku se ceka 2-3 dny. Tento chram by mel za svuj zivot kazdy hinduista alespon jednou navstivit. Neco jako Mecca. A na dukaz pohory a pevne viry vsichni, vcetne zen obetuji sve vlasy a nechaji si oholit hlavu. Shodli jsme se ze to je jak takovy vetsi sraz skinu :-)
Normalne bychom se tam vubec nedostali, ale jako cizinci jsme mohli spolu s ostanima - zadni bily, spis bangladesane, srilandane apod. vystat no spis si prorvat cestu k okenky, kde jsme dostali potvzeni ze si muzeme koupit VIP listky. Uz tohle bylo dost vycerpvajici, ale svaly a cary pomohly a potvrzeni jsme dostali.
Pak nasledovala fronta u listku. A tady jsme se rozhodli, ze dalsi frontu s listkem, ktera by podle odkadu mistnich mohla trvat 2-3 hodiny, to vse v kojich jake jsou na jatkach kudy zenou zvirata na porazku, tak v 35 stupnich na slunci a s milionem dedku, absolvovat nebudeme a ze se spokojime s tim, ze jsme chram videli alespon zvenku.
Nasledovalo povinne foceni s poutniky, jejich detmi atd. proste bile opicky utekly ze zoo :-)
Zpet do Tirupati jsme jeli uz mistnim busem, xset krat levnejsim. Ridic se chtel asi ukazat a tak na to slap a sekal zatazky v pomerne prutkem kopci jak Shumacher (jak se to pise?). Dole byly pekne citit brzdy. Cast posadky, ktera je v Indii poprve z toho byla pekne vystresovana :-)
Pak uz jen baleni, jidlo a odjezd busem do dalsiho dulezteho chramoveho mista do Kanchipuramu. Ale o tom az v dalsim prispevku a nekdy jindy ...
zpět na začátek
1.11.2006 - Kanchipuram
Kamchipuram je jak jinak vyznamne mestecko plne chramu. Nektere chramy jsou funkcni, nektere uz ne, ale kazdopadne je vse zajimave. Bohuzel nebo bohudik (?) je toto misto tak trochu opomijeno cestovately, no ale my jsme si ho dali.
Do Kanchipuram jsme dorazili v utery 28.11 vecer busem z Tirumala. Po cca 3,5 hodinach jak jinak nez narvanym autobusem. Protoze to neni zrovna z nejvyhledavanejsich misti a kdyz uz tak ne na prespani, nabidka noclehu nebyla nijak ohromujici. No vsak taky ma mesto jen 200 000 obyvatel, takova vesnicka ze?
Ale nakonec s pomoci nahanece/pruvodce/managera/... tedy jednoho pricmrndavace jsme nasli Hotel Tamil Nadu, pomerne pekny nove postaveny hotel. Meli jsme opet family room za 600 Rs (300 Kc) pro vsechny.
V prizemi meli restauraci a protoze zrovna cekali hosty, my jsme rikali ze sraz mistnich ze zakladky tak po 60ti letech, dostali jsme obstojnou veceri. K pivku dokonce chipsy na chroupani.
Druhy den (streda 29.11) jsme opet za pomoci stejneho nahanece jak predesly den objeli 5 nejdulezitejsich chramu. Jejich nazvy asi psat nebudu, co v nich bylo asi taky ne. Kdo to nezna nepochopi, a kdo zna, dokaze si predstavit nasi unavu po 5ti templech. To az na fotkach. V kazdem pripade, pruvodce nepruvodcoval, jen drbal riksaky. A klasika nakonec, little shopping. Ono je to tak, vestinou nakonec nic netusici turisty zavezou riksaci do predem domluveneho obchodu vetsinou s latkama, sperky apod. Za to neco dostanou. Kdyz si neco turisti koupi i z toho neco dostanou. Kazdy neco dostane, turista je spokojeny ze ma o nekolik dolaru min a vsichni jsou happy.
Takze i my jsme byli na shoppingu a byli jsme spokojeni :-) Ale fakt, alespon jsme si u smlouvani a prohlizeni sari a podobnych veci odpocinuli od templu, dali si caj, no a nakonec i neco nakoupili.
Odpoledne uz jsme razili opet dal. Smrtici tempo ze? Busem do Mamallapuram, mala vesnicka u more v Bengalskem zalivu.
Bohuzel nam poradili spatny bud, takze jsme museli prestupovat. Jeste pred vlastnim odjezdem se k nam prifaril mistni obejda, pravdepodobne pod vlivem kde ceho. Dozadoval se penez, ale malem dostal nakladacku :-)
Prestup v nejake dedine byl fajn, dostali jsme k ruce dedka, co nam ukaze ktery bus je ten nas. Vysedli jsme a cekali. Pak vidime plne nalozeny bus za nimz utika radove 100ky malych deti ze skoly a ze jako pojedou. I kdyz jsou skladni, myslim, ze do autobusu o kapacite 100 lidi se jich 1000 bohuzel nevejde a k tomu 5 bilych koumaku s baglama uz vubec ne. Takze policajt zakrocil bambusovou tyci, pretahl par skolaku, ti co uz vypadavali, autobus nastartoval a odjel. No je jasne ze bez nas.
Nasli jsme si proto taxi v podobe Ambasadoru, nejaky novy model. A za 300 Rs se dopravili uz do Mamallapuram.
zpět na začátek
1.11.2006 - Mamallapuram
Mamallapuram je maledna primorska vesnicka, takove male Goa. Hotely, rooftop resturanty, seafood, vic bilych, kasmirani a jejich tretky a podobne sluzby. Vesnicka byla postizena predlonskou Tsunami, ale dnes uz po nestesti neni moc pamatek.
Na odporuceni tatky jsme jeli rovnou do Tina Blue View hotelu. Prijmene, dokonce jsem tatu nasel v seznamu hostu. Owner byl velmi potesen, ze po otci dorazil do jeho hotelu i syn :-)
Dve hodiny po prijezdu jsme meli nachystanou veceri. Pro vsechny byly 2 kusy rock fish (cesky nevim, zkuste najit), 5 krevet a kalamary. K tomu vsemu hranolky a ryze. Vyborne. Perfektne pripravene. Po delsi dobe opet poradny sea food. A kdyz si vezmete ze to prislo kazdeho na 250 Rs (delte dvema na Kc), smesne.
Vcera resp. ctvretk 30.11 byl ve znameni celkoveho zklidneni. Pekne snidane na rooftop, pak navsteva nekolika obchudku. Snazim se vyhybat kasmiranum (po zkusenostech z minuleho roku - fakt je nemusim) takze pouze u mistnich. Odpoledne valeni se na plazi. Je tu trochu narvano, i kdyz sezona jeste oficialne nezacala. Pocitam ze tak 3 lidi na 500 m plaze. No kdyz jsme dorazili my tak asi 6 lidi :-) Fakt hruza :-))
More je tu nadherne. Velke vlny a silny vitr vsak znemoznuji si poradne zaplavat, ale uplne se nabizi blbnuti ve vlnach. Bay watch man sice rikal ze je vyvesena cervena vlajka - tedy zakaz koupani - ale ze to je OK, ze jen musime dat pozor a umet plavat :-)
Slunko tu prazi pomerne solidne, takze uz vecer slo na veceri 5 resp. 4 (Cenda se nejak moc nespalil) cervena prasatka.
Druha vecere byla opet skvostna. Meli jsme kazdy jednu krevetu, ale tiger prawn, takze clkove velkou tak 20-25 cm. Vyborne maso. K tomu jeste rock fish, delikatesa. Gastrotravel.eu udeluje 5 z 5ti chili papricek. Rekl bych tak trochu jina Indie.
No a konecne dnes (dostavam se zapisky konecne do aktualniho dnu!).
Dnes jsme vsichni stavali uz v 5 rano. Chteli jsme se podivat na vychod slunce. Vsechno bylo nachystano, fotak, stativ, protrene oci proste vse, jen ve vyhledu jak na potvoru zaclanel mrak. Takze z vychodu nebylo nic. Ale pak jsme pokracovali dal po plazi. Pekne bosky se brozdat morem po plazi, napravo vychazejici slunce, na zemi spousta peknych musli, napravo palmy a rybarske lode. Proste romantika jako noha :-)
Sli jsme tezko rict treba 5 km. Vypada to jednoduse, ale krz boreni se do pisku a ohybani vetsim vlnam da zabrat. Po tech 5ti km jsme si lehli, dali koupacku a pak odpocivali. Rekl bych, ze jsme zazili aboslutni ticho". Krome sumeni oceanu nebylo slyset vubec ale vubec nic. Takovy stav se da tezko najit i u nas doma. Porad nejaky rachot.
Po dopekani jiz spaleneho masa na nasich telech jsem se vratili o par set metru do Tiger Caves. Nemam u sebe Lonely Planet, abych napsal neco vic, ale jde o pamatky z cca 7.stoleti. Nove postavena zidka byla pri tsunami znicena, ne tak pamatky, ty vydrzeli bez problemu.
No a kdyz jsem u tsunami tak. Udajne tady par lidi zemrelo, ale si to nebylo nijak hrozne, Horsi bylo, ze vsichni rybari ztratili lode - jediny prostredek jejich obzivy. Ale nastesti se naslo pomerne dost darcu a sponzoru z evropy, hlavne z z Nemecka, takze dnes uz lode opet jsou. Povetsinou vsechny z roku 2005 (maji to na sobe napsane) a jsou popsane jmeny darcu a statu odkud darci pochazi. Jinak opravdu nic neukazuje na tsunami.
Na zaver jeste zazitek z posty. Pohled lze poslat pouze z posty. U dedka na stanku si koupite pohlednice, ale pro znamky musite na post office. Protoze je v Indii povetsinou vsude a porad vlhko, znamky nemaji na sobe lepidlo. Lepidlo je v kalisku se steteckem. Steteckem nanesete lepidlo a sup tam znamku. No lepidlo je taky bokem, vytece z pod znamky. Takze pri trose sikovnosti a vetsiho poctu pohledu je pak lepidlo uplne vsude. :-) Zrovna dnes jsem posilal dobrych 35 pohledu (nejen mojich, aby jste se vsichni netesili, ze neco dostanete :-)). Jinak jen pro predstavu, do Evropy je potreba 8 Rs znamka (cca 4 Kc).
Dalsi plan: Zitra jeste prohlidka pametihodnosti v Mamallapuram, vecer busem do Chennaie, pak vlakem do Bangalore. Z Bangalore do Mysore. A z Mysore - centra vonnych tycinek a hedvabi se zase ozvu.
zpět na začátek
1.12.2006 - Mamallapuram jeste jednou tentokrat od Cendy
Cenda nebyl plne spokojen s mym popisem nasi cesty, tak napsal svuj prispevek, ktery je uveden nize.
Dnes je ctvrtek a jsme v Mamanapuram, kam jsme dojeli vcera busem z Kaancipuram. Mamanapuram je takova roztomila dira blizko Panchikuram na pobrezi Bengalskeho zalivu v Indickem oceanu. Bajecne mistecko, mnoho obchodu, restauraci se sea food a hlavne dedci umici anglicky coz neni obcas samozrejme. Robert objednal veceri {krevetky, dve velke ryby, ryze a tak....proste v pohode, pak zblajznuto, byvak a dnes rano vstavacka dle kazdeho gusta mezi 8 a 10hod, maly shopping po mistnich kramech co maj dedci kazdej jinej, potom nejaka ta snidane. Dobrej byl bananovy kolac. Vse tady chutna jinak. Co se tyce more tak jsem nikdy nevidel neco tak ohromujiciho jako je sila oceanu. Takze dnes flakacka na plazi, pousteni draka, jizda na koni, nejaky ten kokos, cajik.... za chvili vecere - vcera sme si dali tip na jidlo nebot sme nasli pri vecernim koupani v pohode restosku primo na plazi, maji v nabidce tiger proans, ktery vcera mel dedek velky jako kureci stehna... tak doufam\, ze je dedci vytahli dnes z more alespon stejne tak velke:-]
Vas Chennaya Express.
zpět na začátek
4.12.2006 - Kratce z Mysore
Zdravime z Mysore, mesta hedvabi a vonnych tycinek. Dnes jsme pomerne utahani z dopoledniho vyletu na Chamundi Hill a z odpoledniho shoppingu.
Od posledniho prispevku se udalo sposta zajimaveho, ale aktualne nemam dostatek sil se o tom rozepisovat.
Takze jen kratce, vsichni jsme OK a zitra odjizdime do nejiznejsiho statu jizni Indie, Keraly, resp do mesta Ernakulam. Podrobnejsi zpravy asi az z tohoto mista.
Namaste Jii!
zpět na začátek
6.12.2006 - Jeste jedno z Mamallapuram
Jeste se kratce vratim k poslednimu dni v Mamallapuram a to k sobote 2.12.
Rano posnidani jsme si dali jeste prohlidku mestecka. Nejdriv asi nejvetsi pametihodnost mesta Shore Temple, ktery pochazi z dob,kdy Mamallapuram bylo hlavnim mestem vetsi rise.Bylo to nekdy v 7mem stoleti naseho letopoctu. Bphuzel vsak i zde uz zavedli dolarove vstupne, coz znamena, ze mistni (Ind) ma vlez za 25 rupii a cizinec za 250 Rs. A to se nam dat nechtelo, takze Shore Temple jsme videli pouze z venku.Ale i to stalo za to.
Dalsi zajimavosti byl komplex ruznych staveb kolem majaku.Majak stoji pekne na kopci nad mesteckem.Z kopce byl krasny vyhled na cele mestecko, na more a plaze. V arealu byla take zajimava tzv.Krisna's butter ball, obrovsky kamen v podobe takove sisky, ktera stoji na skale.Ostatne to je i videt na obrazku u teto zpravy. Super. Protoze byl pekny den, sedli jsme k butter ball a pozorovali vypravy indu i turistu, jak se u skaly foti.
Protoze to byl posledni den, pokracovali jsme smerem k hotelu, na obed a pekne na nadrazi.
Busem jsme kolem pate vyrazili smer Chennai resp.Madras. Za 4 hodiny jsme byli na miste.Chennai je pekny hnus, hrozne aut,smog, cesto nic az tak zajimaveho.Snad rezidence bohatych a filmove studio.
Cestou, jeste pred mestem byy krasne videt skody po Tsunami. Misto lesu byly vsude planiny osazene novym porostem,sem tam mezi tim podivne olamana ci zprohybana palma.No asi to tu svihlo pekne.Ale podle mistnich byly skody jen n stromech a lodich, lidi byli dost informovani ...
zpět na začátek
6.12.2006 - Chennai a cesta do Mysore
Pokracovani nasi cesty do Mysore z Mamallapuram bylo unavne a na konec tak trochu po indicku ojeb, ale tak uz to tady chodia ne vzdy se vse podari bez problemu ...
Z konecne autobusu z Mamallapuram,coz je obrovske autobusove nadrazi, kde vestibul je podobny spis letisti jak nadrazi jsme jeli mistnim MHD na hlavni nadrazi. Takze to co jsme jeli busem tam, jsme jeli zpet, tedy pekne trictvrte hodinky smogem.
Pred cestou vlakem jsme se byli posilnit v nadraznimfastfoodu - garazi,kde primo na ulici dedci vyvarovali.a zde jsme konecne pozreli palive jidlo.Nekteri zacli skytat, jini menit barvy a nekteri obe zaroven :-)
Odjezd vlaku byl 21:30.Meli jsme prvni "kupe" v prvnim vlaku hned za lokomotivou.Cenda nelenil a potryznil strojvedouciho, ze by se rad podivaldo lokmotivy.Ajako spravny kamarad rekl i me.Takze byli jsme v indicke lokomotive,parada.A jeste ke vsemu elektricke. To byla vyhoda,nevyhoda byla, ze celou cestu a zvlast kdyz se nam podarilo uznout jsme slyseli nekdy i vic jak dvouminutove houkani lokomotivy.A to je snad nejsilnejsi houkani v Indii.Vic snad houka jen letadlo :-)
Ve 4 rano jsme dorazili do Bangalore, sillicon valley of India. Protoze vlak pokracoval dal do Mysore, ale my si hloupekoupili misto jen do Bangalore,snazili jsme se rozespali najit nejake info jak listek prodlouzit.Ani po hodine se nam to moc nepovedlo, takze jsme si rekli hop nebo trop a jeli nacerno.No nacerno, ono to nevadi, pocka se na konduktora a koupi selistky ve vlaku, ale ...
System zeleznicni dopravy je nekdy dost zvlastni, takze jsme po hodine bloudeni nasedli do stejneho vlaku, kterym jsme prijeli, jen byl na jine koleji a mel mene vagonu.
Bez listku jsme si troufli jen do nejnizsi tridy, do dobytcaku. Po nejakych 3 hodinach jsme byli na miste.Bylo to rano v 9.
Na nadrazi u brany stala kontrola listku.Ok, tak si je budeme muset koupit az ted.Ale.Po hadce s pruvdcimci stiplistkem jsme byly "okradeni" desetinasobne jizdne s tim, ze je to tak bezne a ze jizdenka ve vlaku je tak draha.No nemeli jsme silu nic resit, takze nas cesta v dobytcaku z bangalore do Mysore stala ne 24 ale 240 Rs. (120 Kc).Dobra ojebavka.
Protoze jsme byli na nadrazi, rovnou ze zajednamelistky dal.Ono je opravdu dobre si vse rezervovat dopredu.Po 2 hodinach ruznych procedur se nakonec zdarilo.
mame jizdenku Bangalore - Ernakulam, na waiting listu (takze nemame misto) pak Ernakulam - Gokarna a 3 maji potvrzenou jizdenku z Gokarny do Mumbaie (posledni jizda vlakem).
Nasledovalo hledani hotelu, Robert sel pomerne najisto tam kde pred 5ti lety bydlel. Jde o hotel Sri Uma Makeshwara deluxe lodge za 600 Rs pro vsechny na noc (300 Kc, 2 pokoje, televize, nasledne i svaby).
A vyrazili do mesta.bez planu, jen se tak projit. Sraz byl u Maharaja's palace -asi nejvetsi pametihodnost Mysore.
Byla zrovna nedele (3.12), tak jsme to i chteli viz niz.Takze u palace bylo asi tak milion indu na vylete. Jit dovnitr do palace jsme tedy odlozili.Aledali jsme si park kolem palace, co je taky hodne dobre, no mozna i lepsi jak vlastni palac.
A vecer, jsme sli na prohlidku osveteleneho palace.Palac se rozsvedcuje pouze v nedeli (proto jsme chteli byt v Mysore v tento den) a pouze msi sedmou a osmou vecerni.Na palaci a vsem prilehlem je namontovano pred 90000 zarovek.Vic fotky.V sedm vynou tak dve tri velka indicka mesta a vsechny energii pusti do palace. Vysledek je ohromujici.nelze popsalt ale viz obrazek u prispevku.Vic snad na fotkach. Az tady jsem si byl jisty, ze stativ netaham jen tak.Uzasne jeste jednou.
Cestou z jiz zhasnuteho palace jsme narazili snad na predvolebni muzicirovani v ulickach mesta. V pondeli totiz byly v Karnatace (statkde jsme zrovan byli) volby.celkem zajimava zkusenost.Ale bohuzel,indove uz poznali co je to ohniva voda.Jenze s ni neumeji zachazet, takze ozraly ind = dost velka podivnost a dost mozna prus...r. No vse dopadlo dobre.
zpět na začátek
6.12.2006 - Mysore
Pokracujeme opet z Mysore a to pondelkem 4.12. a cestou do Ernakulamu 5.12.
Dalsi den v Mysore byl urceny k vyletu na nedaleky kopec Chamundi Hill. Dali jsme ho za 6 Rs.linkovym a pekne novym linkovym autobusem. Navic listky prodavala baba (pro neznale indka ve veku od 0 do 100 let), nase bylapomerne mlada.Alistky netrhala,alevytukala do palmtopu alistek pekne vytiskla. To je novinka ...
Chamundi Hill ma na vrcholu hindy templem kde v podstate (pro nehinduistu) nic neni. Takze nas psi zajimalookoli, resp.vyhledna celemesto.Vyslo i pocasi, takze mesto bylo krasne vydet.
Zpet dolu jsme sli po vice jak 1000 schodech,po ceste bylk videni Nandu, obrovsky buvol, na nemz jezdi, a ted me indologove opravte, Visnu?
Po sebehnuti "par"schodu - nohy nas boli jeste ted :-) jsme dali Silk factory.Verejne pristupnou fabriku na vyrobu a zpracovani hedvabi.Pekne, jen skoda ze se nesmelo fotit.Pekne jsme v realu videli, jak se hedvabi navyji na spulky, jak se prevyji,jak se tkaji krasne vzory latek urcenych na sari.
Odpoledne big shopping v ulicich.Pro nektere mam darky, tak nebudu napovidat co jsme shoppingovali.
Jako jediny jsme jeste byl zarostly jak hasisak :-) takze posledni akce dne byl holic. Ted jsme vsichni (vcetne Katky :-)) jak ze zurnalu resp. jak z beckoveho bollywood trhaku.
Utery (5.12) bylposlednim dnem v Mysore.Takze rano jsem zvladli prohlidku mistnich trhu s ovocem,zeleninou a kde cim.Trh se jmenuje Devaraja Market. Nelze popsat,snad vyjsou fotky.Ale uzasne byly sekce, kde se co prodavalo.Treba sekce bananu,cibule,cesneku, koriandru (pro milovniky tohoto specifickeho koreni), sekce vonnych tycinek atd. Jak to tak byva, byl jsem zatazen do jedne prodejny s vonnyma tycinkama,kdemi maly dedek ukazoval, jak se tycinky vyrabi. No a jak myslite, ze "freelooking"navsteva dopadla? ...
Nasledovala konecne prohlidka Maharaja's palace z vnitrku.No ja uz to videl, takze jsem lelkoval a fotik kdeco a kde koho pred palacem.Aleostatni members si pochavlovali.
Nasledoval navrat do hotelu a odjezd.
Dalsi den, ted
zpět na začátek
6.12.2006 - Cesta do Keraly
Po trech dnech opoustime Mysore a jedeme do dalsiho statu, tentokrat na uplne nejjiznejsi misto.
Hned po obede jsme vyrazili busem do Bangalore.Diky premrstene cene vlaku a diky tomu, ze bud byl bliz,jsme jeli express busem za nejakych 70 Rs.
Hned po prijezdu, jak kdyby to bylo naplanovane jsme sedli do vlaku smerem do Ernakulamu. Cestou se niz zvlastniho nedelo.Prestoze jsme vyrazeli pomerne brzo nekdy kolem seste, sli jsme hned spat, cekalo nas ranni vstavani.
Rano v 4 rano jsme byli na miste. Po chvilce premysleni na peronu jsme se rozhodli jet jeste nizdo mesta Kollam,odkud se delaji vypravy lodi po tzv. Backwaters.
Ostatne co delat ve 4 rano v meste,kdyz nemame zadny hotel. Takze za 46 Rs.jsme se v 9 rano dokodrcali do uplne nejjiznejsiho mista kde jsem kdy byl do mesta Kollam.
Hned zajednali hotel, tentokrat pekne drahy aleo to luxusnejsi, za nejakych 1000 Rs pro vsechny.Ale ten luxus za ty penize stoji.Perfektne cisto, zadni brouci, opet televize s MTV India ...
Dnes je den urceny k odpocinku pred zitrejsi dalsi vypravou na Backwaters a v podstate k navratu zpet do Ernakulamu.
Proto jsme ho venovali odpocinku a relaxaci a hlavne - navsteve aurvedickych masazi, viz dalsi prispevek.
Dalsi plan je tedy na zitra Backwaters a Ernakulam (Cochin). Pak cely den v Cochinu,a dalsi den snad vlakem (nemame zatim potvrzeno) smerem do Gokarny.
Snad 3 dny v Gokarne na Om Beach a pekne pres noc vlakem zpet do Mumbaie a vecer na letiste.
No apekne domu, finish baba :-(
Protozenevim, zda se jeste dostanu k inetu,mozna ze je tato, resp. nasledujici zprava posledni. Alenezoufejte,jakprijedu, vse co si mi (a i ostatnim)podarilo nashromazdit, dame na inet, aby jste z toho meli i neco vy.Pokusim se napsat i neco vic, treba o jidle apod.
Tak kdyby nahodou nic tak Namaste JII.
zpět na začátek
6.12.2006 - Aurveda masaz
Dnesek byl v Kollamu vyhlasen za den klidu a odpocinku.Ostatne taky ho potrebujeme, toho jezdeni z mista na misto je fakt hodne :-(
Takze vyrazili jsme,na doporuceni hotelu,do centra masazi resp. do nemocnice, kde mimo jine take delaji aurveda masaze. Sli jsme tam tri, ja, Katka a Vita.
Dali jsme si jeden z balicku tedy masaz hlavy, obliceje,olejovou masaz tela a parnou lazen. Vse za 550 Rs.
No kdyz jsem vstoupil do mistnosti, cekali na me 2 dedci (Katka mela3 v celku noblesni baby). V prvnim momentu jsem myslel, ze jsem vstoupil do pitevny.Sice jsem nikdy v pitevne nebyl, ale z nekolika hollywoodskych serialu - alaKriminalkaLas Vegas :-) vim, ze maji takovy zvlastni stul- spis takovou velkou vanicku. A prave do ni jsem byl po nijak zvlastni masazi obliceje a hlavy ulozen.
Na sobe jsem mel, resp.spis nemel nic.Jen pred nejtajnejsi mista :-) jsem melupevnenou bederni rousku.Nevim na koho jsou kontruovane, mozna jsem si trochu zlepsilsbevedomi, protoze "obsah" byl po nekolika sekundach venku :-)
Polozili si me na piotevni stul a zacli lit teply, nijak zvlast vonavy olej.Oba dva dedci zacli olej roztirat po celem tele (nevyhybaje se bederni rousce) a to oba zaroven kazdy na jedne strane.
Pokracovalo to i na zadech.Kdyz jsem byl cely (a to opravdu komplet) mastny od oleje, presunuli si me do takove telefonni budky, kde me zavreli, ze mi couhalajen hlava. Pripadal jsem si jak pekne nalozeny predkrm kanibalu. Kolem otvoru na hlavu mi dali jeste latky,abych se asi pekne upekl. Pustili mlhostroj resp.parostroj, ktery zacal do telefonni budky hnat paru.
Parostroj znamena v indickem pojeti papinakna plynovem sporaku, kde misto takove te cepicky, kdeodchazi para bylahadicka, kterou bylaodchazejici para vhanena do budky.
No bylo to celkem prijemne,zvlast na ten olej.
Po asi deseti minutach jsem sel do koupelny, kde me jeden z dedku zacal umyvat.No to uz jsem vzal do svych rukou.A za pritomnosti a dost zajimavych pohledu dedka :-) jsem se umyl.
A to byla aurveda masaz.
:-)
Jeste jsem zapomnel napsat, ze dedek,ktery memasiroval a pak i umyvalmel na sobe zasteru, opravdu jak na pitevne.
Nebylo to nijak neprijmene,citim se lip, alebyla to opravdu zajimava masaz.
zpět na začátek
9.12.2006 - Backwaters
Backwaters jsme dali ve ctvrtek 7.12. Jde o celodenni jizdu lodi po sladkovodnich kanalech lemovanych kokosovymi palmami, bananovniky, malymi vesnickami a rybarskymi sitemi. Uzasna projizdka.
Na Backwaters jsme vyrazeli kolem 9:30 z naseho (zatim) nejluxusnejsiho hotelu ve meste Kollam (tam kde den predem jsme dali ayurveda masaz).
Odjezd byl v 10:30, pro uplnost cena jizdenky (ci plavenky :-)) byla 300 Rs (150 Kc).
Backwaters jsou sladkovodni kanaly, mozna trochu podobne Holandsku (nevim, nebyl jsem tam). Misty se jede kanalem sirokym tak max na dve lode, nekdy po pomerne rozlehlem jezere.
Koupili jsme asi vyhodne, protoze na nasi lodi bylo velice malo lidi, v postate asi 3 pary z toho jeden mistnaku a nase vesela ceska particka. Ostatni lode byly plne bilych, fuj :-))
Lod jede pomerne pomalu, celou cestu do mesta Allapuzha vzdaleneho cca 70 km projede za 9 hodin, tedy i s prestavkou na obed.
Popisovat krasy prirody, okolni zivot v malebnych vesnickach, vsude sama palma, asi nema moc smysl. Je to naprosto uzasne. Snad jedna pomerne zajimava vec, misty se jede hned kousek od more, kdy sladkou vodu a more deli snad 50ti metrovy pas z pisku a kameni. A protoze se rozpada, dedci neustale musi pumpovat pisek a sutry a hraz mezi sladkou a slanou vodu opravovat.
Zhruba po 2,5 hodinach byla zastavka v rezortu na obed. Oproti minule navsteve (moje 2. Indie 2000/01) nebylo jidlo v cene, jedlo se v hotelu (misto primo pod palmama) a na papirovem (!) palmovem listu. Pekna odrbavka. A jidlo bylo bez chuti a pekne predrazene. Proste specialne pro bile prachace co nesnesou indicke. Obliceje turistu, kteri zjistili, ze musi jist rukama to jasne rikaly. No takze obed nic moc.
Sotva jsme se pekne namazali kremem na opalovani (oproti minule uz ani pivo neprodavaji) a uvelebili, abychom mohli po vzoru Katky drit na slunicku a ladit kuzi na dedkovskou, museli jsme menit lod. dedci staveli most pres reku a nase lod bohuzel nemohla projet. Takze vsechny bagle pekne prenest na druhou, mnohem mene komfortni lod a pokracovat dal za mostem.
Jeste k tomu mori, v posledni tretine jsme se dostali primo na more, kdy kanaly se vlevaly primo do more. Zajimave. Dal se opet jelo ve sladkovodnim kanale.
Zkouseli jsme fotit kycove fotky zapadajiciho slunce mezi palmami, odlesky slunka na hladine ryzovych poli ... fuj to byl ale kyc.
Konec cesty uz byl po tme, coz bylo taky dobre, na brehu bylo nekolik templu a kostelu, pekne osvetlenych lampiony, svickami atd.
Jeste zajimavost, behem cesty jsme na prani nekterych (Katky) prestali na dobrych 20 minut mluvit, Robert s Vitou i zpivat a basnit (!). V tiche ctvrthodince zahrali Robert s Vitou spoustu mimickych kousku a to nejen pro ostatni, ale take pro jeden prijemny indicky par. Mozna se oba minuli povolanim :-)
Po vystoupeni z lodi v mestecku Allappuzha jsme hned nastoupili na bus smerem do Ernakulamu. Cesta trvala 1,5 a stala 36 Rs na kazdeho. Takze pohoda a chvilicka.
Ze startegickych duvodu (blizko bus nadrazi) a krz to, ze jsem uz tam byl posledne, sli jsme spat do hotelu Luciya, hned u bus stand. Noc stala pomerne dost 345 Rs za double a 100 Rs za extra bed. Ale bylo to ok, zadni svabi, dole restaurace a hned vedle bar s pivem.
No restaurace, to teda bylo. Jidlo OK, ale obsluha s inteligenci Asanky (kdo zna ze Sri Lanky) pro neznale IQ blizici se demeci krizene s hluchotou, a debilitou :-) Snidane druhy den byla v podobnem duchu. Ale pri dostatku klidu, casu a maleho hladu nakonec kazdy dostal to co chtel, jen v jinem poradi. Priklad: nejdrive omeleta pak po 15ti minutach a dvou urgencich toustu a po dalsich 10ti minutach caj. :-))
Vecirek uz pak pokracoval pouze nakupem piva (Kingfisher - pozor v Kerale stoji pouze 44 Rs (22 Kc)) a kartama - takove male indicke Dansko (po neznale hospoda v Brne). A pozor poprve ve svem zivote jsem vyhral ve Weastu!
zpět na začátek
9.12.2006 - Ernakulam a Cochin
Patek 8.12 byl ve znameni maleho shoppingu v Ernakulamu - vsichni si kupodivu shopping uzivaji naplno - prohlidkou mesta Cochin (hned vedle Ernakulamu), opet shoppingu a navstevou kina.
Rano po absolvovani "prijemne a rychle" snidane (viz predesly prispevek) jsme vyrazili na shopping. Ernakulam je pomerne moderni az trochu evropske mesto. Spousta znackovych obchodu, reklamy, neony, ... neco podobneho jak hlavni ulice v Bangalore.
Vsichni jsme se vrhli na nakup DVD a CD v pomerne dobre zasobenem obchodu - takze milovnici bollywoodu teste se na nove slagry. A pokracovali na lod, ktera nas dopravila do mesta Cochin.
Cochin a Ernakulam je v podstate jedno mesto, kde Cochin je velice stare, zalozene uz holandany a Ernakulam moderni cast. mesi obema mesty je zaliv a velky pristav. Spojnici mezi obema mesty je bud lod (jezdy snad kazdych 30 minut a jizdenak stoji 2,5 Rs) nebo zlouhava jizda po silnici pres most. dali jsme si tedy lod, podivali se na obrovske lode a na cely zaliv.
Mestecko Cochin je opravdu velice malebne. Uzasne se tu propletaji 4 nabozenstvi, hindi, islam, zidi (jedno z mala mist, kde se judaismus ujal, tedy krome Goa plneho israeli people) a krestani (stat Kerala je pomerne prokrestansky a taky prokomunisticky ...). Stare ulicky postavene hoplandany, nejstarsi krestansky kostel v Indii, zidovska synagoga (byl patek takze jsme nevideli), ...
Prestoze je Cochin pomerne maly, cas a teplota (na prosinec prijemnych 35 stupnu) nas donutili si zajedna riksu a za 100 rs (50 Kc) si dat prohlidku mesta s pruvodcem. Videli jsme toho spoustu. Jak jsem uz psal kostel (hned nekolik kousku), krasne spinavou plaz (budou fotky indian style a western style :-)), rybare se specialne konstruvanou siti, stary holandsky hrbitov, dum, kde bydlel Vasco de Gamma, ...
Ale take Ginger factory, resp. misto, kde se zpracovava a susi zazvor. Tolik zazvoru pohromade jsem v zivote nevidel. Milovnik zazvoru (treba Dan :-)) by byl nadsen. A v hornim patre "factory" byla vyrobna ruznych pickles. Pickle jsou ostre a palive majdy, ktere si mistnaci pridavaji k jidlu stejne jako my treba kysele okurky. Dobre videt.
Pak jsme chteli na spice market, protoze vime, ze Ernakulam je misto, ktere je vyhlasene obchodem s korenim pro cely svet. Dokonce je tu peprova burza, kde se udava kazdy den cena pepre pro cely svet. Ale Cochin neni to spravne misto k nakupu. Je zde jen jeden obchod, kde (pouze turisti) koreni nakupuji za pomerne vysoke ceny. na nakup koreni je lepsi Market Area primo v Ernakulamu (coz jsme zjistili dalsi den).
Posledni zastavkou byla ulicka urcena k obzerstvi. Na jedne strane ulice je nekolik kramku s nabidkou cerstvych ryb, krevet a krabu (radove desitky druhu) a na druhe ulici jsou resturace, kde vam dle vaseho prani nakoupene ryby upravi. Kdyz prijsou jakykoliv hladovci, hned se strhne mela od koho a za kolik si koupi zbozi a kde si ho necha udelat. Dokonce male sarvatky mezi jednotlivymi restauracemi :-)
My jsme si koupili kilo velkych krevet a dve ryby s nazvem Sniper (cesky nevim). Nechali jsme si je pripravit pouze na grilu s hranolkama a zeleninovym salatem. Gastrotravel hodnoti 4,5 z 5ti papricek. Krevety byly tak trochu bez chuti, ale ryba byla vynikajici. jen pro predstavu, ryby a krevety jsme meli za 500 Rs. a jidlo stalo 400 Rs. tedy cca 100 Kc na osobu :-)) Dobra cena.
Po jidle jsme se vydali zpet na lod a zpet do Ernakulamu.
Opet po ceste probehl maly shopping, podivali jsme se do obchodu s potrebama na vanoce. Spousta umelych stromku, ozdoby, adventni vence, tak jako u nas. tak trochu jsme premysleli, ze dovezt nejake vanocni ozdoby z Indie by byla dobra sranda, ale krz 100% opravdepodobnest rozmalceni cestou jsme to vzdali.
Vecerni program byla pak navsteva kina. Byli jsme v nejlepsim Arnakulamskem kine na novem uzasnem snimku bollywoodu - Baabul. Jde o novy film, pisnicky z filmu jedou porad dokola na MTV India. Mame soundtrack k filmu! Reziroval Ravoi Chopra a hraji hvezdy Amitabh Bachchan, Salman Khan a moje oblibena Rani Mukherjee.
Dej viz: Babul tells the tale of a man (Bachchan) who tries to bring happiness back into his daughter-in-law (Mukherjee)'s life after his son (Salman)'s death.
Film zacinal v 21:00, od pul prodavali listky. cekali jsme naval, takze jsme sli kupovat jako jedni z prvnich, ale maovy utok se nakonec nekonal. Mozna to bylo tim, ze filmi byl v Hindi a v Kerale se mluvi jinak :-) ale nam to fakt nevadilo. Jestli to bylo v hindi nebo v Malyam (Kerala language) :-) Vlez, jen pro predstavu, byl 40 Rs (20 Kc) A/C seat.
Prvni cast - kazdy spravny bollywood film ma prestavku - byla OK a pomerne zabavna. Druha pulka byla spis o dialozich, coz na nas bylo moc. Ale i mistnaci se druhopu pulku bavili, smskovali, pohvizdovali atd.
Takze videl jsem urcite lepsi filmy, ale tenhle film je urcite z tech lepsich, navic spickove obsazeny. Vice info o filmu viz Baabul.
Film trval 2 a 3/4 hodiny, takze uz nebyl cas na dalsi program krome spanku ...
zpět na začátek
9.12.2006 - Doprava v Indii - od dopisovatele Cendy
A je tu dalsi prispevek od Cendy na tema doprava ...
DOPRAVA V INDII, Indie je opravdu velka zeme. Pocet obyvatel se projevuje doslova na kazdem kroku a vse co tuto masu lidi dava do pohybu je bezesporu doprava. Pri nasem putovani jsme jiz vyzkouseli kde co vyjma vnitrostatnich letu. Jezdi se zde nalevo, tak jako i v jinych oblasech, ktere zalizili vyznamny historicky vliv Spojeneho kralovstvi Velke Britanie.
V Indii je na silnici kral ten, kdo je vetsi. Dle toho se cela situace na vozovce odvyji. Pokud uvidite v dalce obrys nakladaku v nejlepsim pripade nalozeny kladamy, je lepsi se mit na pozoru. Na prvni pohled absolutni anarchie na silnicich se po nekolika dnech pobytu stava i pro nas rutinou, ktera clovece div se, funguje. Neustale se troubi a zvoni a to tak, ze nepoukazuji jako u nas na neschopnost jineho ridice, ale diky zvlastni ohleduplnosti ridici na sebe upozornuji: Pozor jedu! Cestovani vecer je o to zajimavejsi, ze dedci { i babky jsou ridicky] nejak zapominaji pouzivat potkavaci svetla. Takze previdlem je, ze po silnici jede v temer naproste tme jedno neosvetlene auto, proti nemu druhe taky neosvetlene a cca 20 metru pred tim nez se minou do sebe naprazi dalkova svetla.. To aby na sebe zrejme lepe videli... Potom je zhasnou a opet ve tme, tentokrat jak nam vsem dobre znamo o to vetsi, se proti sobe prozenou... Autobusy jsou fajn na mensi vzdalenosti. Tak do 5 hodin se to da vydrzet. Jezdi tady mistni znacky stavene na mistni obcas velmi zalostnou kvalitu silnic. Komfort pro cestujici spise v tom, ze je si kam sednout, my jim rikame dobytcaky... Cely je pobyty plechem a to i ze vnitr, sedacky jsou stavene na velikost bezneho Inda, takze vetsi postavy maji docela problem si sednout.. Jakmile si sednete do autobusu, vezte, ze Vas zivot ma v rukou jediny clovek, co sedi za volantem,obcas ridi bozky, maximale v tapkach a nespusti ruku z klaksonu. Pri prvni ceste jsme opravdu lezli z busu radi, ze opet stojime pevne na zemi, ale po case prijdete na to, ze to jsou profici akorat tak na provni pohled nevyupadaji.
Vlaky Vlaky v Indii na prvni pohled od nasich zaujmou svu robustnosti a pomerne malymi okny ve kterych jsou mrize. Ne proto aby se cestujici citili jako ve vezeni, ale paradoxne aby se jim pri cestovani zvedl komfort. Jsou zde oblasti, kde mrize jsou nutnosti, aby se pasazeri bez listku a nedostali dovnitr taky, aby nejenom male deti nevypadli pri jizde z vlaku ven. Cestovani ve vlaku je opravdovy zazitek. Na delsi trasy, ktere mohou pri velikosti Indie dosahovat i nekolik dnu sravenych v jednom vlaku jsou soupravy vybaveny kuchynskym vozy, ktere jsou razeny uprostredv cele soupravy. Dedci pak z kuchyne pravidelne chodi s konvemi caje a jidlem a k tomu to typicky vykrikuji. Clovek se tak muze podivatpo sve obcasne prochazce vlakem do kuchyche, jak dedci zrovna vari, loupou brambory nebo cibuli apod. Soupravy byvaji velmi dlouhe a tahnou je silne lokomotivy. Napriklad nas vlak z Bangalore do Mysore mel 17 vagonu. Videl jsme ale i vice.. Zachodky jsou docela obcas nechutne, ale Indicka statni draha dela co muze aby se komfort trosku zvedl alespon v cistote. Papir budete hledat marne, ostatne stejne jako u nasic CD. Zato je k dispozici dostatek tekouci vody, ktera slouzi pro nutne ocisteni nejenom rukou. Zpravila jsou vagony vybaveny dvema typy zachodu {Western style = nas zpusob a Indian style tzv. turecky]
Osobnich aut jsou tu ruzne druhy. Co nasince prekvapi je to, ze se tady velmi malo setka s evropskou produkci. Za pomerne kvalitni a luxusni auto se zde ale povazuje jediny prdavany typ nasi automobilky Skoda a to Octavia, ktera se zde i montuje a prodava se pouze ve verzi sedan. Hlavni vyrobce TATA produkuje vozy zejmena pro tamni trh. Na ulici tak potkate celou radu aut, ktere jsou vam z Evropy nejak povedome. Napriklad spise nezdarila kopie Fiat Punto, ci snad licencni stare dodavky jako by vypadli z nemecke tovarny Mercedes Benz pred 20 lety. Jsou vsak nove a namisto hvezdy maji znacku "T". V Indii se vyrabi take cela rada nakladnich vozidel, ktere snad krome komfortu posadce poskytuji maximalni uzitne vlastnosti pro naklad. Dva hlavni vyrobci TATA a ASHOK LEYLAND {pozn.Ashok Leyland koupil v cervenci ceskeho vyrobce nakl. vozidel Avia] zde potkate na kazdem rohu.
Nezminil jsme se jeste o taxi, ryksach a dalsich prapodivnych vozitkach, ktere jsou k videni snad jen tady, a ktere nezamenitelne utvari celky dopravni system.
Tamni doprava je opravdovym zazitkem a nejenom pro nas 5 Moravaku je zazitkem prejit pres rusnou ulici kdekoliv v Indii.
Chennai Express.
zpět na začátek
9.12.2006 - Problem s vlakem
Aktualne sedime vsichni na netu a nemame co delat, kupodivu a to kvuli pomerne neprijmene veci. Ujel nam vlak :-( Skolacka chyba. Ani se mi to moc psat nechce, ale ... na druhou stranu proc ne :-))
Cela story zacala uz v Mysore, kdy jsme zakoupili jizdenky z Ernakulamu do Kumty (kousek od Gokarny). Coz je vzdalenost cca 700km smerme na sever kolem pobrezi.
Listky jsme sice meli, ale nase rezervace nebyla potvrzena, byli jsme na waiting listu. Tedy v seznamu cestujicih, kteri maji jizdenku, ale nemaji svoji postel a musi cekat, zda nekdo svoji rezervaci nezrusi. Nase poradi bylo pomerne vytsoke, cca 55. misto. tedy muselo 55 dedku a babek zrusit svoji rezervaci na nas vlak, abychom se mohli uvelebit na nase mista.
celou dobu to bylo spatne, porad nejake 50. misto. Byli jsme proto smireni s varinatou, kdy pojedeme 3. tridou - dobytcakem. Jake ale bylo nase prekvapeni, ze nasi mista byla tesne pred odjezdfem potvrzena. SIce ne pohromade, ale postele byly nase.
Jenze
Vlak mel prijet na 4. nastupiste. cekali jsme delsi dobu, vlak mel zpozdeni. Pak prijel vlak. V klidu jsme nasedli, poresili mista (tedy vyhodili sedici dedky) suverenne ze mista jsou nase. Uvazali batohy (batohy se ve vlaku zamykaji, aby je pres noc nekdo neukradl, v spodni casti sedadel jsou tahove hacky spsialne na to). A zacli se bavit s dedky v kupe. A oni ze tento vlak jede jinam, na druhou stranu. Takze v panice odvazat batohy, omluvit se dedkum, podekovat za upozorneni, a vypadnout z vlaku. To vse tak do 10ti sekund.
A bezeli jsme na spravny vlak.
On totiz nas vlak byl zpozdeny a tedy vjel nakonec na jine nastupiste.
No a nestihli jsme ho. Robert, Cenda a Vita by ho jeste dali, sice jedouci ale dali. Ale my z Katkou ani to.
Takze nakonec potvrzene listky jsme vraceli (dostali jsme 50% castky), resili novou rezervaci - bohuzel bezuspesne.
Takze ted sedime na netu a cekame az nam z druheho nadrazi pojede v 20:00 vlak do mestecka blizko Gokarny, samo ze dobytcakem prijemnych 12 hodin.
To teda byl pech ...
zpět na začátek
11.12.2006 - Cesta do Gokarny
Pokracovani strastiplne cesty z Ernakulamu do Gokarny 9. - 10.12.06
Volne navazu na predchozi prispevek, ve kterem jsem popisoval nase trapeni s vlakem, resp. jeho nestihnuti.
Zhruba za 2 hodiny od odchodu z inetu jsme vyrazili dalsim vlakem z Ernakulamu do mesta Murdershwar. Co bylo jedine misto, kde se dalo v blizkosti Gokarny vystoupit. A protoze to byl narychlo kupovany vlak, meli jsme jen 3. tridu resp. dobytcak. Cena jizdenky nakonec byla o 25 Rs. mene nez nam vratili ze zrusene jizdenky, takze vice jak o polovinu levnejsi jak 2. spaci trida (to jen pro zajimavost).
V dobytcaku neexistuje zadna mistenka, zadne misto, tam kde jsou napsana 3 sedadla muze sedit klidne i 6 lidi atd. Pro zabrani vyhodnych pozic je potreba dobra znalost prostredi, sila, obratnost a mrstnost. A temito prednostmi je pravdepodobne vybaven Robert, protoze se do vlaku (prvni vagon opet hned za lokomotivou) rval jak o zivot. Chudaci dedci co chteli mermomoci vystoupit byli Robertem zatlaceni na druhou stranu vagonu. Vybojoval nam pekne misto v ulicce, kde nastesti nebylo WC.
V teto ulicce jsme pak pouze ja, Katka a Vita prolezeli skoro celych 11 hodin cesty. Pekne polezeni. Robert s Cendou to meli trochu horsi, sice meli mista na sezeni (trvda drevena sesle), ale zabrat se jim podarilo az nekdy nad ranem.
V 8:30 jsme byli na miste. Resp. v neuveritelne dire jmenem Murdershwar. Tak klidne nadrazi jsem jestene zapsal. Mestecko neni nicim zajimave, resp. pro nas nebylo. Ale pri prijezdu jsme v dalce zahledli obrovskou sochu Shivy (hlavni hindu god). I pres unavu a spinavost a smradlavost jsme se s Robertem rozhodli pozoruhodnost prozkoumat. S vedomim, ze do tehle diry se fakt uz asi nedostanem.
Ostatni clenove se uz videli na plazi s Kingfisherem v ruce (nejlepsi indicke pivo) a proto jsme se rozelili.
Vyprava za 20 Rs riksou k sose byla vyborna. Shiva vysoky 125m (bez preklepu!) s templem o podobne vysce. Uzasne. Vsak uvidite na fotkach.
Podivali jsme se a vyrazili zpet na nadrazi.
"Zobaci" (ti co byli v indii poprve) si to dali nejdrive mikrobusem, pokracovali do mesta Kumlu a pak dalsim busem a jeste jednim az do Gokarny.
My si pockali na vlak, bohuzel mel ale hodinu zpozdeni, a za nejakych 17 Rs a 45 minut jsme uz vystupovali v Gokarna Road. Pak riksou za 100 Rs. nejakych 9 km az do vlastniho mestecka. Podle vykladani druhe party jsme tam v podstate byli podobne, a nebyt toho zpozdeni tak vyhrajeme :-))
Provedli jsme jeste nutny nakup v podobe vlasce, svicek, houpaci site, pilky a podobnych "nutnych" veci pro ziti v Gokarne a vyrazili pesky smerem k plazi.
Pri nakupech a i cestou jsme trochu Roberta proklinal, prece jenom cesta byla dlouha, vedro nesnesitelne a batoh strasne tezky.
No a nekdy kolem druhe odpoledni jsme se uz prochazeli po plaz.
Jeste zajimavost, cestou jsme jen tak mimochodem potkali Irenu (byvala Simlova pritelkyne) jak se prochazi se svym fesakem. Odajne je tu uz mesic a na Om beach jeste nedosla, mozna ze se za nami stavi... :-)
Takze po nejakych 26 hodinach jsme dorazili na misto a zacli si uzivat posledni tri dny v Indii ...
zpět na začátek
11.12.2006 - Gokarna
A jsme tak trochu v raji. Bohuzel pouze 3 dny, a na konci nasi cest, ale i tak je to super. Kdo v Gokarne byl, vi jake to je :-)
Gokarna, resp. plaze kolem Gokarny jsou takovym malym rajem. Sice kvalitativne je treba Sri Lanka lepsi, ale celkove je to tu super. Podstatne lepsi jak v Goa, jen trance party tu nejsou.
Za tech nekolik let, kdy jsem tu byl naposledy se tu spousta veci zmenila. Az na kopec nad Om beach vede cesta, takze nic nebrani jet riksou nebo taxikem v podstate az skoro na plaz. Nad plazi je novy obrovsky rezort, zitra se mozna na tu hruzu pujdeme podivat. Vsude jsou zdene chatky, internet primo na plazi, ...
Ale i pres "novy" je to tu super.
Jsme ubytovani v restauraci/hotelu Nirvana, sice pomerne draze (300 Rs za pokoj), ale je to komfortni, vlastni koupelna, elektrina, vetrak, moskito net, ...
Plaz pomerne cista, lidi moc neni, a kdyz povetsinou izraelci. Jen pri nasem prijezdu bylo na plazi hodne mistnich, ale byla to nedele - pro indy vyletni den. Dnes (pondeli) je to vyrazne lespi.
Vsude pobyhaji kravy a psi, dnes jsme museli chranit nase sarongy na lezeni vlastnim telem pred kravama :-)
Jidlo jsme zatim testovali jen v Nirvane, je ale vynikajici, maji spoustu typu, indicke, izraelske, tibetske, cinske, ryby, ... Kingfisher (pivo) za 80 Rs. - vynikajici chuti.
Tak a koncim, jdu se juknout na sunset, najist se a dat si pivko. Zitra zkusime zajit do mestecka Gokarna, udelat nejake posledni nakupy.
Pozitri - streda - jedeme odpoledne do Mumbaie (snad budeme mit vsechny jizdenky uz potvrzene) a pak domu.
Takze toto je uz urcite posledni zprava z teto krasne zeme. Vse ostatni az doma ...
Diky ze jste si tento blog cetli a prozivali nasi cestu s nami ...
zpět na začátek
16.12.2006 - A jsme doma
Tak včera zhruba v 12:30 jsme přistali ve Vídni a kolem 17té hodiny dorazili všichni do svých domovů. Indie 2006 je tedy za námi. Více info o posledních dnech cesty, o zveřejněných fotkách atd. až přístí týden...
zpět na začátek