Indický záchod

15

Jak je to v Indii s toaletami? Na co je nutné se připravit, k čemu je levá ruka a co s kbelíkem na vodu. A jak je to ve vlaku.

Indický záchod je podobný tomu tureckému. Tedy, často pouze díra v zemi, nad kterou
lze vykonat potřebu v dřepu. Na většině turistických míst jde o poměrně solidní keramickou „mísu“ resp. spíš díru s nášlapy. V případě vlaku provedenou v nerezu.
U luxusnějších verzí se splachováním podobným tomu našemu.

Jak ve vlaku, tak ve většině hotelů (všech tříd vyjma těch nejlevnějších),  je k mání
také „western style“ toaleta, tedy ta „naše“. Bohužel, někteří Indové se setkávají
s takovou toaletou poprvé a nevědí, že se mají posadit, místo  toho si na místu dřepnou, prkénko
i mísa pak dostávají těžce zabrat.

Stejně je to také s čistotou, indický záchod lze poměrně snadno opláchnout a očistit,
s tím „western“ už je to horší. Proto je mnohdy lepší rovnou zamířit na indický a nenechat se překvapit.

Minimálně v turistických oblastech a civilizovaných místech není třeba mít z toalet přehnaný strach. Ostatně, když musíš tak musíš. WC v metru nebo ve vlaku u nás je často „větším“ zážitkem.

Pozor však na místa s velkým počtem lidí (autobusové zastávky, nádraží apod.), případně na zapadlá místa, kde návštěvníka z Evropy často nevidí, zde je situace opravdu rozdílná. Toaleta v podobě tmavé místnosti s dírou do země, případně díra do země obehnaná roztrhaným igelitem, v lepším případě zástěna z banánového listí.

Luxusní hotelová koupelna (noc za 600 INR)

Luxusní hotelová koupelna (noc za 600 INR)

Hotelová koupelna (noc za 500 INR)

Hotelová koupelna (noc za 500 INR)

Nádražní WC

Nádražní WC

Skromné WC v chatce na pláži

Skromné WC v chatce na pláži

Toaletní papír

Toaletní papír se v Indii většinou nepoužívá. Možná, že v moderních a bohatších rodinách o této západní vymoženosti slyšeli a proto wc papír používají, ale určitě to běžné není.

Ani toalety nejsou, podobně jako např. v evropském Řecku, na toaletní papír připraveny. Proto nikdy nevhazujte použitý papír do indického záchodu (do díry). Hrozí ucpání a následné těžkosti. U splachovacích toalet to takový problém není, ale čím méně papíru, tím lépe.

Většinou jej lze koupit, za poměrně velké peníze (rolička cca 40 INR / 14 Kč), v turistických oblastech či v hotelích nebo nově také v supermarketech, vznikajících ve větších městech. Zapomeňte však na 3vrstvý, ze kterého bude mít radost i váš pejsek, jde o tenký papír nevalné kvality. Navíc,  rolka je poměrně úzká, moc dlouho nevydrží. Proto pokud nehodláte přejít na indických způsob, vemte si pár rolek z domu.

Při déle trvajících střevních obtížích většina cestovatelů stejně přejde na „indian style“. Jednak by se nedoplatili a druhak je voda po 10 potřebách za den příjemnější
jak papír 🙂

Levá ruka

Indové, stejně jako většina obyvatel Asie, používá místo toaletního papíru levou ruku. Levá ruka je pro Indy nečistá, neměla by se používat k jídlu, podání ruky, přijímání dárků apod. Slouží čistě na toaletu a další nečisté aktivity.

Možná se to zdá nechutné, ale ve výsledku mají Indové rozděleno, co kterou rukou dělají, my používáme jednu ruku pro všechno (podle toho,  zda jsme praváci nebo leváci), což je ve výsledku asi horší.

Kyblík s vodou

Základ pro řádné dokonání potřeby a následné očisty levou rukou je dostatek vody na umytí a spláchnutí. Na většině toalet, a je jedno, zda v restauraci, vlaku nebo na veřejných záchodcích, je k dispozici kohoutek s vodou nebo alespoň barel s vodou.
A také, většinou plastová, nádoba na vodu, sloužící k umytí a opláchnutí toalety. Na lepších toaletách lze najít malou spršku, která dokáže zastoupit elegantně plastovou nádobku.

Pokud potkáte nějakého Inda/Indku s malou nádobou na vodu, mířící kamsi do polí nebo mezi stromy, je zcela jisté, kam míří.

Problém nastává, když není voda. Jak tuto situaci Indové řeší, netuším, při jízdě vlakem je to minimálně důvod k hlasité stížnosti průvodčímu. Proto pokud na toaletu tak alespoň s nějakou vodou v PET lahvi.

 

Mýdlo

Jak je uvedeno ve vtipném instruktážním videu, po dokončení hlavní činnosti je potřeba levou nečistou ruku umýt. S existencí mýdla lze počítat pouze na kvalitnějších toaletách, v ostatních případech se hodí mít své vlastní mýdlo. Indové ho však ne vždy používají.

Díky indické přezaměstnanosti se lze setkat s pracovníky, kteří vám mýdlo přímo vnutí, ještě pustí vodu a po omytí podají ručník. Pochopitelně pak nastaví ruku pro „little money“.

Malá strana

Pánové to mají v Indii jednodušší, ve městech jsou poměrně nechutné veřejné pisoáry přímo na ulici. Případně je běžné si ulevit hned vedle cesty, kdekoliv je libo.

Veřejné pisoáry v New Delhi

Veřejné pisoáry v Delhi

Na veřejných toaletách či na letišti apod. je to podobné jak u nás, tedy klasické pisoáry nebo žlábek.

Instruktážní video

Následující video vtipně, ale velmi přesně ukazuje,  jak na indický záchod, víc netřeba.

Ve vlaku

V hojně využívané vlakové třídě „Sleeper“ je záchod na každé straně vagónu. Resp. na každé straně jsou dva, jeden klasický indický „Indian Style“ – tedy turecký a „Western Style“, tedy klasická mísa.

Kupodivu jsou toalety i na delší cestě použitelné, jen nesmí dojít voda. Každý vagón má svůj zásobník s vodou, který se na stanicích občas doplňuje. Pokud ale vlak jede opravdu dlouho (desítky hodin),  často se stane, že voda dojde a personál jí nemá jak nebo nechce doplnit. Pak je čistota toalet tatam,  stejně tak i tekoucí voda v umyvadélku. Pochopitelně je voda pouze užitková a zcela nevhodná k pití.

Ze zkušeností je vždy lepší zvolit „Indian Style“, který je většinou v lepší „kondici“. Je třeba si uvědomit, že toaletní mísu neumí většina indické populace používat, spousta lidí ji třeba ani neviděla.

Indian Style ve Sleeperu

Indian Style ve Sleeperu

Indian Style ve Sleeperu

Indian Style ve třídě CC

Indian Style ve třídě CC

Při cestě autobusem

Ani při cestování dálkovými busy netřeba panikařit. Zastavuje se minimálně každé 3 hodiny v místě, kde je k dispozici minimálně jeden záchod a nějaký obchod/restaurace. Zde se dá očekávat kvalita na nižším standardu, ale hlavně dlouhá fronta. Když je tma, jde to přece jenom jednodušeji, nějaké houští se většinou najde, ale pozor, bez svítilny je nebezpečí „vyšlápnutí“.

Další odkazy